Zbultran

Letos po douhé době se nekonala oficielní oslava Keltského svátku Beltine, dříve pořádaná Bratrstvem Keltů. Tomáš Křivánek to loni dotáhl v Jaroměřicích nad Rokytnou k 20. ročníku. Pak už na to neměl energii a nový následovník se zatím nenašel. Člověk si občas na něco zvykne a pokládá to za samozřejmé, i když nic samozřejmého není. Na to většinou přijde až když je to něco pryč.

Přesto jsme nakonec Beltine, jako správní Keltové, slavili. Do Prčic (Sedlec-Prčice) nás pozvala Laďka, pravidelná přispěvatelka do Zpravodaje Bratrstva Keltů a dobrovolná rozesílatelka CD a zpěvníků skupiny Assonance.

Vyrazili jsme o půl druhé, na dálnici v zácpě jsme strávili hodinu a pak jsem jěště zabloudil a špatně odbočil. Dojel jsem až ke zbořenému mostu a tak jsem to musel otočit a vrátit se zpět na dobrou trasu. Přes všechny peripetie jsme dorazili před Ladčin dům. Už na nás netrpělivě čekala. Nabídla chlebíčky, dort, koláč. Vzal jsem si, abych neurazil, i když jsem nebyl hladový. Pak jsme vyrazili do pivovaru Vítek ve vedlejším Sedlci, kde jsme si pochutnávali na dobrém pivečku i krmi. Vzpomínali jsme na kamarády, Hrocha, Jirku Svobodu a dědu Prokopa, kteří nemohli pro zaneprázdnění vyrazit s námi. U stolu pro ně místo bylo, přestože dorazila ještě Ladčina kamarádka Maruška.

Přesunuli jsme se zpět do ulice Zahradní do malé útulné restaurace Na tvrzi. Tady měli nefiltrovaný budvar, tvrzovici, hranolky a kremrole. Kremroli jsem vynechal, ale byla dobrá, ochutnal jsem od Petry. Mezitím se setmělo a Maruška vyrazila domů. Vydali jsme se na krátkou procházku na náměstí a pak k Laďce domů, kde Laďka vytáhla pivní speciál Jakub Krčín, aby nebyla žízeň. Pustili jsme si keltská CD-čka, zapálili oheň v krbu, pili pivo, jedli chlebíčky (přestože už jsme byli tak nacpaní, že už jsme nemohli) a povídali jsme si. Prostě taková správná keltská oslava.

Nic jsme neprovedli a tak jsme byli pozváni i na jindy …

Zbultran