Zbultran

Hurá i letos jsme zvítězili nad živly, leností a uskutečnil se druhý ročník pochodu z Valečkova do Borku pod Troskami.

Přesně před rokem 29.12.2006 jsme ve třech zdolali náročnou trasu Z Valečova do Borku převážně po žluté. Rozhodli jsme se tedy podniknout stejný výlet a opět zvítězit nad tradiční vánoční leností.

Zpočátku byl start ohrožen. Veruňák se rozhodl odjet do Švédska a poutník Hroch onemocněl. S Hrochem měl z Prahy přijet i „náčelník“, jenže ten se nejspíše zalekl ranního vstávání nebo ho nepustila manželka. SMS-skoval jsem mu i maila psal a vše bylo zbytečné. Na startu na Valečově jsem mu ještě telefonoval neb jsem nechtěl, abychom ho nechali někde za sebou a on nás nedohnal.

Naštěstí Monika, zakládající členka tohoto náročného turistického klání, vzala ssebou dva kamarády, hudebníky „mustangovi“ Šárku a Radka. Radek alias „černý mustang“ hraje mimo jiné v slavné frivolní pokrokově-hudební kontrabasové formaci Pink Elephants. Celkově jsme tedy byli 4 turisté, kteří prošli celou trasu (což je o jednoho víc než loni) a 4 další, kteří šli s námi alespoň část trasy. Mezi ty další patří Petra, která jít chtěla, ale musela se postarat o auto, Rora, která jít nechtěla a když mamka s náma chtěla jít alespoň kousek na začátku, prudila ať už se vrátí k autu, aby toho náhodou neušli příliž, a pak dva dědové (spíše starší než děda Prokop), kteří šli z Mnichova Hradiště do Turnova a tedy šli část cesty s námi a s nimiž jsme se navzájem hecovali …

Cestou jsme rozvíjeli myšlenku, jak bude jednou Šárka s Radkem vyprávět svým vnukům, jak šli 2. ročník slavného pochodu a že ho šli jen 4 lidé, čemuž vnuci nebudou chtít uvěřit, protože právě budou šlapat 42. ročník, kde na startu bylo přihlášeno 4 tisíce lidí.

Tak mne napadá otázka: „Kolikrát se akce musí opakovat, aby se mohla honosit přízvyskem tradiční?“.

Zbultran